Inter Cars v Domůvku!
Jak už je naší tradicí, i letos jsme nadělovali radost v dětském domově ve Strážnici. Podívejte se, jak to probíhalo!
Návštěva Domůvku
21.12.2022 jsme se západem slunce dorazili i s dárečky k dětem v Domůvku - Dětském domově ve Strážnici. Přivítala nás paní řiditelka Olga i s dětmi a pomohli nám odnést dárky z auta pod střechu. Následně jsme hned v jídelně dostali pohoštění – kávu čaj a cukroví, které pekly děti. Následně jsme se s paní ředitelkou museli rozloučit, protože měla důležité jednání. Začal jsem si tedy připravovat věci k natáčení, děti přitom občas zvědavě nakoukli přes mezeru ve dveřích, co že se to vlastně chystá a kdo to přišel. Najednou do jídelny vešla paní, která se představila jako jedna z vychovatelek. Sedla si oproti nám a začali jsme si povídat.
Paní vychovatelka pracuje v Domůvku už řadu let a strávila tady taky spoustu Vánoc, i když její děti spolu s manželem na ní čekali doma. Vracela se k nim až večer kolem osmé hodiny. Mluvila o dětech, které jsou již dospělé a samostatné, za co se vyučili, kde bydlí… S některými je stále v kontaktu, o jiných neví vůbec nic.
Po chvíli došlo i na COVID. Vzpomínala, jak tohle období bylo pro ni i pro děti hodně těžké. Jak byl všeho nedostatek - roušek, léků, atd. a jak nemohli nikam jít. Jediné štěstí bylo, že mají zahrádku a mohli se vyvětrat alespoň tam. Děti ze školy dostávaly hromadu úkolů, se kterými jim tety z Domůvku pomáhaly a tuto kapitulu ukončila slovy, se kterými nelze nesouhlasit: „Covid už raději ne“.
Dále jsme se dozvěděli, že některé děti jdou na Vánoce ke svým rodičům domů a prožijí svátky společně. Bohužel se ale stávaly i takové případy, kdy rodiče s dětmi nebyli doma ale v hospodě, nebo je nechali běhat po ulici bez dozoru, či se stal nějaký problém a podobně. Málem by se zdálo, že smutné příběhy převládají nad těmi veselými.
V neposlední řadě jsme řešili i jakou pomoc by nejvíce uvítali. Samozřejmě, každá koruna se hodí, ale mimo peněz by děti potřebovaly hlavně sportovní vybavení jako lyže, snowboardy atd., protože jich je nedostatek.
Rozhovor jsme asi po hodině ukončili, paní vychovatelka mě nakonec provedla celou budovou a ukázala mi fotografie. Nakonec už nezbylo než se sbalit, rozloučit a s přáním veselých Vánoc odjet. Jak se letos Ježíšek vydařil se můžete dočíst v dopise od paní ředitelky ZDE. My máme hlavně radost, že jsme mohli opět přispět kapkou radosti!